Pátek - Hledáme bydlení

No budík byl nemilý, ale co se dalo dělat, nějak jsme vstát z postele museli… Myslím, že nám zvonil v půl osmé. Nějak jsme pobalili co mohlo, Hafi se podíval na net na nějaké ty inzeráty a pomalu jsme vyšli. Kufry jsme si nechali na recepci toho hostelu (na další noc nám řekli, že mají obsazeno) a jen s malým batohem a notebookem jsme se vydali do ulic. Jen co jsme vylezli před dveře hostelu, tak jsme nevěděli kam jít.

Ulice byla veliká (6ti proudá) a stále v ní přibývalo více a více japonský a čínských obchodů. Všude bylo docela špinavo a jiného než šikmookého člověka jsme v podstatě nepotkali. Nakoukli jsme do první bageterie a raději jsme z ní rychle odešli, páč to tam bylo dost divný. Taková divná část Vancouveru vůbec. Asi po 200m jsme narazili na pekárnu, která byla ale fajn. Jednak to bylo zabalené do úhledných pytlíčků a druhak to bylo moc dobré. Já měla nějaké sladké pečivo s pudinkem a ananasem a Hafi si dal myslím nějakého oříškového šneka. Na dalším rohu jsme si koupili kakao a kávu a po cestě jsme se nasnídali.

Mezitím jsme hledali nějakou telefonní budku, aby Hafi zavolal na to ubytko, které měl už rozjednané z Prahy. Došli jsme až k jedné benzínce, kde jsme i zakoupili mapu Vancouveru a tam byl hodný pán, který nám řekl, kam k nějakému shop centru. Ptal se jestli big či small a zda walking nebo bus Poslal nás o dva bloky dál a tady byla ulice jednak jiné kategorie (asi sem šikmooký ještě pořádně nedošli), druhak tu byl krámek nad krámek, kde jsme asi po sto metrech zapluli do obchodu s nápisem computer, protože jedna z položek na seznamu, co dnes sehnat byla adaptor (takový to do zásuvky, co má jeden konec ten kanadský a druhý vlez je český). Naštěstí ho měli. Trochu jsme zaváhali nad cenou, ale věděli jsme, že ho potřebujeme a to bylo důležité. Hafi ještě vytáhl notebook, jestli to opravdu do něj pasuje a já šla s jeho peněženkou zaplatit.

Pak jsme šli ulicí dále a hledali telefonní budky, aby jsme mohli obvolat ty kontakty na ty ubytka. V jedné z mnoha restaurací měli výčep asi na 20 druhů točených piv, tak jsme tam nahlédli pokračovali dál. Pak jsme vlezli ještě do jednoho krámku, kde jsme zjistili, že mají ještě jiný adaptor, a tak jsme ho vzali, když ale došlo na placení, tak Hafi nemohl najít peněženku. Tak jsem to zaplatila a před obchodem jsme prohledali celý jeho i můj batoh, ale peněženka nikde. A to v ní měl všechny peníze a karty, atd.

Nabrali jsme čáru do toho obchodu s computer, protože to bylo poslední místo, kde jsme tu peněženku viděli. Hafi si byl jistý, že mu ji tady nikdo neukradl, ale tím jsem si já tak jistá nebyla… Naštěstí hned po návratu do krámu tam peněženka byla a tak nám spadl kámen ze srdce… a mohlo se pokračovat dál.

Za chvíli jsme na rohu ulice potkali další budku a Hafi přišel na to, jak se s tou jejich telefonní kartou volá. Dovolal se tomu Peterovi hned na první pokus a dohodl se s ním, že tam ve 12:15 budeme na prohlídku bytu (to bylo asi 11 hod), pak se dovolal ještě na jedno a tam prohlídka bytu byla dohodnuta na 19hod. Byli jsme kousek od metra a tak jsme na něj naskočili, abychom se přiblížili do té části toho bytu Petera. Nějak jsme vykoumali lístky na MHD a jeli jsme ze zastávky Commercial drive na zastávku Waterfront (která je takovým přestupním uzlem) a odtud SeaBusem (což je loď, která je součástí MHD) přes oceán do části Vancouveru, která se jmenuje North Vancouver.

Ulici Chesterfield jsme našli hned, ale číslo 1445 nás lehce znervóznilo, když jsme byli u čísla 160 a podle mapy ta ulice byla neskutečně dlouhá (jako skoro všechny tu) a bylo 12:00. Po téměř běhu do kopce jsme na místo dorazili asi v 12:13. Peter tu zatím nebyl a když už bylo 12:20, tak Hafi šel hledat telefonní budku. Jo a cestou jsme potkali zaparkovanou sanitku  Budku nenalezl a tak mu pak zavolal mobilem. Byl v tom baráku a tak pro nás sešel. Ukázal nám byt, který by asi za 920 CAD, ale byl volný až od 1. října, což pro nás nebylo zrovna potěšující. Ukázal nám pak ještě jeden přízemní, že tady by šlo dočasně ty tři dny být… Bylo to pěkné, ale hlavním zádrhelem byla minimálně roční smlouva.

Po prohlídce jsme vyšli ven a protože se nám tahle část Vancouveru líbila daleko víc, než ta, kde jsme měli hostel, tak jsme se rozhodli, že se tu trochu projdeme a třeba nějaké to volné bydlení najdeme. Snad hned v první ulici jsme našli asi 5 volných bytů. Ovšem žádného managera jsme nechytli na místě a tak jsme si zapsali tel. čísla, že najdeme budku a zavoláme jim. Ke konci hledání jsme jednoho managera doma zastihli, ale ten se nám docela vysmál, že když nemáme reference z jiného bydlení, tak u něj rozhodně bydlet nemůžeme a skoro to vypadalo, že se tady v té čtvrti bez referencí neubytovává. I jedno ubytování to mělo napsaný na dveřích. V další ulici jsme našli budku a tak se volalo.

Už přesně nevím, jak to bylo, ale za dvacet minut jsme se měli jít podívat na jeden byt (bylo něco po druhé hodině odpoledne) a pak ve čtyři na druhý. Vrátili jsme se tedy do toho baráku, kde měli volný jen jeden byt a ještě měli na dveřích napsané ty reference, ale managerem tu byla neskutečně příjemná paní, která nám všechno ukázala a spoustu toho napovídala (jako, že tu byli nějací lidi, kteří dělali hluk a jak jsou tu papírové stěny, atd). Byt byl pěkný, velký (uspořádáním hodně podobný tomu, který jsme viděli u Petera) a tak jsme se dohodli, že této paní řekneme, že se ještě půjdeme podívat na jeden, který máme zamluvený na prohlídku a že jí dáme vědět. Cena byla slušná 825 CAD. Ale přeci jen tu nebylo téměř žádné vybavení...

V časové mezeře jsme zaskočili na jídlo do čínské restaurace, kde jsem si dal nudle se zeleninou a rýží a Hafi si dal nějaké maso s rýží. U placení se mu podařilo rozlít vodu a tak moc nevím, kdy tam zase půjdeme Prohlídka ve čtyři byla fajn, paní hodná, ale byt v podstatě stejný, bez vybavení a volný až od úterý… a ještě o něco málo dražší.

Takže bylo jasno. Bylo to i ve stejné ulici  Přešli jsem tedy ulici a zaskočili za tou hodnou paní podepsat smlouvu a zaplatit. Zjistili jsme, že je původem Maďarka, a že se jí líbíme a že doufá, že budeme hodní )). Bydlíme tedy ve 155 E 12^th street. Byt je pěkný

Nechala jsem si tu bágl a jeli jsme si do hostelu pro zbytek věcí. (Takže zase busem, pak SeaBusem a pak metrem na Main street). Po cestě nás ještě napadlo, že je poslední pátek v měsíci a že dnes má skupina Čechů a Slováků ve Vancouveru někde sraz a že by bylo možná fajn se tam jít podívat (minimálně kvůli info). Cestou ještě Hafi volal té paní, co jsme měli domluvenou prohlídku na ten byt na sedmou večer, že nepřijdeme. Dojeli jsme tedy do hostelu, koukli ještě na wifi na ty stránky. Ta hospoda byla nějaká středoevropská a byla celkem kousek od Main street. Ale už bylo sedm hodin a tak jsme se rozhodli, že nejdříve odvezeme ty věci na byt a pak se pojedeme kouknout do té hospy. Cesta s kufry byla opět šílená, ale daleko lepší než když jsem jeli z letiště. Otevírání dveří nám ještě trochu dělalo problém, ale to se časem poddá…

Věci jsme odhodili do pokoje a vydali se opět stejnou cestou přes oceán. V hospodě jsme nejdříve netušili, že je plná Čechů, ale když jsme to zjistili, tak jsem si hned přisedli k nim ke stolu a začalo se klábosit. Nejdříve s jedním klukem, který tu už je rok a jel tu se zařízenou prací a řekl nám cenné info ohledně Ikey a slev v supermarketech, atd. Pak se k nám přidali na chvilku další dva, kteří tu už jsou asi dost dlouho, páč se na nás dívali, že když jsme přijeli včera, že jsme úplní nováčci (což jsme, ale docela je to zaskočilo). Když jsme jim řekli, že jsem spali na Main street, tak nestačili zírat…prý to tam je to nejhorší ghetto z celého Vancouveru… Jo a znali Lindu, se kterou jsem se já seznámila na té lékařské prohlídce ještě v Praze. Pak si přisedl ještě jeden, který tady pracuje jako zedník na stavbě. Odešli jsme asi po hodině, protože jsme byli už docela hotoví… Hafi si dal pivo a já kafčo. Při čekání na bus domů jsme si všimli takového second handu, který měl přes celou výlohu napsané Gore-tex - asi se tam pojedeme ještě podívat…

Domů jsme dojeli asi o půlnoci… Vykoupala jsem se ve vaně a zalezla do spacáku na karimatku a než se Hafi vykoupal, tak jsme už chrupala…