Neděle - Zpátky na stromy,...tedy do McDonaldu

No čím začít... dnešek začal tak na třikrát...

1. mě probudil Hafiho zvonící budík (5:15) – mimo jiné večer zjistil, že se od práce opravdu včas nemá šanci dostat (tady pokud by nejel posledním nočním busem ve 1:51 hod.), takže tam ještě večer volal, že dorazí až na sedmou...

2. kolem osmé mě probudila potřeba na záchod

3. Asi v půl jedenáctý – nějak to dýl nešlo :-)

No a pak jsem se přesunula k počítači a mluvila s rozčílenou maminkou (nějak nepochopila vtip s Mexikem a asi to příště neprojde...) a tak nějak se zbytkem rodiny. Po nějakém tom umytí jsme vzala první várku na praní. Po snídani a umytí hory nádobí ještě z večera jsem se vrhla na pokus se štrůdlí, ale mamky recept nějak nevyšel – mám za to, že to bylo tím, že místo Hery (která tu opravdu není ani v jiném obalu a ani s jiným názvem) jsem použila olej. No nevím... Těsto se šíleně trhalo. Jen co jsem to vrazila do trouby, tak jsem šla pro prádlo už rovnou s druhou várkou. Tady ta pračka je taková všelijaká a ještě máme asi i nějaký špatný prášek, protože se nerozpouští celý a tak. Pověsila jsem to na balkón a vymýšlela jsem, kam pověsím tu druhou várku (sem se opravdu nevešla). Našla jsem provázek a jediné kam to šlo přidělat byla ložnice (ničemu to prádlo tu vadit nebude a budeme mít vlhčí vzduch na spaní :-).

K obědu jsem dojedla nějaké ty zbytky – špagety se špenátovou omáčkou. No a když jsem pofackovala obývák, tak jsem zaslechla, že se k nám někdo dobývá a vzhledem k tomu, že byly už skoro tři hodiny, tak to byl Hafi vracející se z McDonaldu. V první chvíli mi přišel něčím dost vytočený, ale prý byl jen utahaný... A říkal, že na příští týden má asi čtyři směny...

Dali jsme si buchtu ze včerejška a kafe a vyrazili jsme do toho McDonaldu, ze kterého nám v pátek volali. Cesta nám zabrala asi tři čtvrtě hodiny. Tam s námi mluvila taková rozpačitá asistentka managerky a mluvila tak divně, že jsem jí tak dvě věty rozuměla a tu každou třetí ne. Smutné bylo, že právě ta třetí byla otázkou na mě:-) Pak jsme chvíli čekali na tu hlavní managerku a když přišla, tak nám ta její asistentka řekla, že nám zavolají. No moc jsem nepochopila, proč jsme teda na ní čekali a tak vůbec. Moc dobrý pocit z toho ale nemám... tak uvidíme. Alespoň, že máme podepsanou smlouvu s tím lyžařským centrem. Cestou zpátky jsme se stavili pro nějaké ovoce (vzali jsme si ananas a víno – netekuté :-/) a nějaké chybějící potraviny (koupili jsme si i ten proslulý javorový sirup - a nebyli jsme troškaři – nejvíc se vyplatila dvoulitrová láhev, i když moc netuším, co s tím budeme dělat). Doma jsme si udělali palačinky se šlehačkou, oním javorovým sirupem a marmeládou a tak co jsme doma našli. Večer jsme si čekání na mamku v práci zkrátila pár příklady z fyziky...