Neděle - Výlet se Simchem

Po vykodrcání se z postelí, jsme si k snídani dali perník a kakajíčko a pomalu jsme se připravovali na Simchův telefonát. Volal nám před jedenáctou, že změnili plány, že se pojede jinam a že si sebou máme vzít věci proti dešti a boty na chození a že za půl hodiny máme čekat před barákem.

Byli jsme tam přesně a během dalších deseti minut přijelo bílé velké auto a z něj se na nás culili tři lidé:-) Simcho, jeho žena Diana a dcera Daniela. Hned se s námi srdečně přivítali a v autě nastala hned konverzace. Hodně se s námi bavila Daniela. Je jí 24 a dodělala v květnu školu grafického designu. Jinak tu žijí pět let a před tím bydleli asi třináct v Izraeli a před tím v Bulharsku, odkud jsou. Simcho je fyzik a Diana je asi doma. Naštěstí se s nimi dost bavil Hafi, pač s mojí angličtinou by to bylo náročnější. I když to nikomu nevadilo. Daniela byla dost trpělivá a všechno se mi snažila popsat, abych to pochopila.

Jeli jsme něco přes sto kilometrů k vodopádu a následně k jezeru. Nejprve jsme zastavili na benzínce, kde byla výstava šutrů (geologové prominou...) a pak jsme zalezli do parku (opět šílená houština) a šli jsme k tomu vodopádu. Byl nádherný. Teklo málo vody a o to byl možná i zajímavější, protože se jakoby zdálo, že ta voda stéká velmi pomalu. Šli jsme (mimo vyznačenou cestu:-) ) až k němu. Bylo to super. Pak jsme slezli a při cestě zpět k autu jsme trochu zabloudili (ale opravdu jen na naše poměry decentně:-))) Dále jsme nasedli opět do auta a jeli asi dvacet minut k jezeru. Po cestě na nás vykukovali vrcholky zasněžených skalnatých kopců a různých vršků... Krajina byla opravdu „beautiful“ :-))

U jezera byla kavárna, kde jsme si dali kafíčko, společenskou konverzaci a nějakou sladkost a šlo se na malou procházku kolem jezera. Tedy ne kolem celého, ale jen kolem části. Byly tu také horké prameny a to jezero bylo jedna z několika, která v řetězci vedou až do Whistleru (asi 250 km). V okolí jezera byly tak do tisícovky nadmořským metrů zvednuté kopečky. Bylo to také super. Asi bychom se sem jen tak nedostali. Byla jen trochu zima...

No a pak jsme se už po dalším nasednutí začali vracet do Vancouveru. Ještě nám Simcho povídal o tom, jak tu rybaří a co chytl za ryby a pak nás zavezl na jedno místo, kde se tu chytá jak o závod. A to opravdu. Stál tam jeden rybář vedle druhého (tak dva metry od sebe) – ne jak u nás, kdy je okolo celého rybníka pět rybářů a všichni sedí ani nedutají. Tady díky proudu, který tu byl museli rybáři neustále vytahovat vlasec z vody a znovu nahazovat. Hlavně tu místo kaprů žili lososi. A že jich tu bylo. Tak každý desátý nához byla vylovená tak půlmetrová ryba. Hned vedle nás byl tzv. rybí hřbitov a sem chodily rybky umírat. Nebyl to zrovna pěkný pohled. Byla tu jedna mrtvá ryba vedle druhé (v takové zátočině). Simcho říkal, že si mohou ti rybáři odnést domů maximálně dvě ryby a že je to lovení na povolení a tak. Zajímavá záliba.

Byla už docela zima a tak se jelo do Vancouveru na večeři. Evidentně nás vzali do jejich oblíbené restaurace, protože přesně věděli, co si mají vybrat. A taky nám doporučili. Trochu mi to jídlo připomínalo Vítka. Přesně takhle se totiž s ním jí (nebo možná bude lepší výraz přejídá:-)) Bylo toho hrozně moc. Nejprve Simcho objednal překrm, což byly kalamáry v takovém moooc dobrém a zajímavém těstíčku a pak kuřecí křidýlka a ty byly teda (jak by řekl Vítek) famózní :-) Byly také v něčem naložené a pak měli takovou zajímavou pomádu na sobě. Simcho říkal, že se ptal na recept, ale že mu ho neřekli, ale prý je v ní Jack Daniels. Pak jsme si dali takové obrovské burgry a nakonec nachos :-P No šíleně výborného jídla a u toho se konverzovalo a došlo i na vtipy o medvědech:-) Ty mi už Hafi musel překládat. Jednak jsem nerozuměla slovíčkům a druhak se špatně myslí s plným (přeplněným žaludkem) No a vzhledem k tomu, že Simcho s Hafim pili piva, tak na cestu domů řídila Daniela.

Doma jsme byli asi v půl deváté. Byl to krásný den a hlavně moc fajn lidi. Trochu jsem se bála, jak to může dopadnout, ale myslím, že super. Nakonec nám nabízeli ať se s čímkoli na ně obrátíme a tak:-) Doma jsme zjistili, že nám nejde net a tak jsme šli docela brzy zalehnout do postelí, ale ještě jsme dlouho povídali...