Neděle - Point Roberts, Washington, USA

Vstávala jsem nějak před devátou hodinou, aby se ještě před odchodem na bus stihla vyprat pračka. Bus nám jel v 10:20 na SeaBus a tím na Waterfront, odtud Canada line na Bridgeport a pak busem 601 až k hranicím s USA. Cesta to byla dlouhá, ale docela utekla. Před půl jednou jsme vystupovali a měli jsme to asi kilometr pěšky na hranice. Moc aut tu nebylo. Vlezli jsme do budovy a hned nás začal obsluhovat takový docela mladý pán. Hafi mu vysvětlil, co zhruba chceme a on si vzal pasy a hned to začal nějak vyplňovat. Vyfotil si nás, sejmul otisky ze všech prstů a dál nám takovou kartičku na vyplnění. V ní, co jsme mohli, tak jsme zkonili... Ale on byl dost v pohodě a rozhodně mu to (moc) nevadilo. Onu zelenou kartu jsme dostali za 6 dolarů (myslím, že amerických). No a hned jsme se vydali do Ameriky:-)

Nejbližší baráky byly asi dva kilometry. Cestou jsme potkali vývěsnou tabuli, že tu mají Christmass fair. Ale nic jsme od ní neviděli a nebylo tu napsáno, kde se to koná. Došli jsme až na pobřeží, podél kterého jsme pak šli. Zastavili jsme se u majáku (který jsme nakonec neviděli). Bylo tu nádherně, i když poněkud zima. Našli jsme mušle a tak jsme si jich pár hezkých vzali domů na památku. Byly tu i záchody a tak ho Hafi hned využil. Další odbočka z té hlavní cesty byla na parkoviště odkud se sledují velryby...ale my tu žádnou neviděli. Ještě jsme po té cestě potkali dva lidi, kterých se Hafi optal, jestli se touto cestou dostaneme zpět k hranici. No a ke konci jsme potkali ony trhy. Byly to teda spíše takové vesnické trhy (minitrhy), ale měly zase co do sebe. Ale dlouho jsme tu nepobyli. Stavili jsme se v jednom supermarketu obhlídnout tu ceny. Bylo to plus mínus stejné jak ve Vancouveru. Jen Plzeň, která stojí Liquer storu asi 4 CAD, tak tu tu měli za 2 dolary. Tak jsme si koupili 4 a šli jsme. Stavili jsme se asi na čtyřech benzínkách (benzín o levnější než ve Vancouveru – skoro o třetinu ceny), kde měli nápisy, že mají Hot Dog a když jsme vymysleli, že bychom mohli americký zkusit, tak ho ale nikde neměli a přitom my měli docela hlad... Jen jsme ráno snídali a na cestu jsme si vzali jen ovoce.

Okolo půl čtvrté jsme hranice procházeli zpět. V okýnku byla slečna, která si evidentně chtěla popovídat, ale byla děsná zima a tak jí to naštěstí moc dlouho netrvalo. Bus nám jel nějak lehce před čtvrtou, takže jsme ho stihli akorát. V buse bylo příjemné teploučko, ale hlad byl stále intenzivnější...

Při čekání na Waterfrontu na Seabus jsme si koupili v Subway bagetku a hned bylo příjemněji. Doma jsme se naložila do horké vany (byli jsme opravdu promrzlí – bylo celý den určitě pod nulou, ale pro srovnání v relativně nedalekém v Calgary hlásili -26 stupňů...) a Hafi zatím ohřál jídlo ze včera. Ještě, že nám zbylo. Pak jsme opravdu mrtvolně padli k počítačům a já šla brzy pod peřinu...